Vše začalo v roce 1994. Moje kamarádka má malou keramickou dílnu ve sklepě. Po bujarém večírku kdesi po půlnoci jsme se rozhodli, že půjdeme točit na hrnčířském kruhu. Tu noc mi to vůbec nešlo a mé mužské ego dostalo na frak.

To mě následující dny donutilo chodit do dílny se snahou přesvědčit malou hroudu hlíny, že se mnou nemůže mávat, jak se jí zachce. Byla to skoro posedlost.

Točení na kruhu se mi v té době stalo vášní, která mi vydržela dodnes. Postupně jsem řemeslo zvládl do té míry, že jsem měl odvahu zažádat o místo točíře v soukromé keramické fabrice v Ostravě. Divoká devadesátá léta, kdy byla velká poptávka po keramice, nedostatek točířů a trpělivost mého tehdejšího šéfa mi umožnily vypracovat se tak, že jsem za směnu dokázal vytočit 250 stejných hrnků. Myslím, že fakt, že mi rukama prošly ty tuny hlíny, tvoří základ mého přístupu k tvorbě.

Následovalo stěhování do Olomouce na vysokou školu a pokračování v točení v Keramu Hněvotín, kde jsem řadu let působil jako točíř. Rozmanitost a množství zakázek mi pomohly k dalšímu rozvinutí řemesla.

Zároveň s příchodem do Olomouce jsem získal místo lektora v kurzech dětí v DDM Olomouc pod vedením Petra Exlera. Dodnes vzpomínám na nádherné letní tábory s řemeslnou a výtvarnou tématikou.

V roce 1999 jsem získal místo vychovatele v dětském domově Olomouc, kde jsem s podporou pana ředitele založil keramickou dílnu, která funguje dodnes. S dětmi několikrát do roka jezdíme prodávat naše výrobky na trhy řemesel. Následovalo studium arteterapie, která přinesla tvorbě nový rozměr.

Současně jsem vyrazil do světa na „KERAMICKOU zkušenou“. Nezapomenutelná byla cesta (autostopem) po stopách habánských hrnčířů, která mě zavedla do Modry u Bratislavy, kde se mně ujal místní hrnčířský cechmistr, který mně přijal do své dílny a dva týdny mě vozil na návštěvy k místním keramikům. Následovaly cesty po světě, kde jsem potkával keramiku i keramiky, např. v Gruzii, Španělsku, Turecku nebo Indii.

Objevil jsem také Keramické studio Kohoutov, kde jsem byl poprvé na kurzu dekorací keramiky v roce 1995. Ve stejné škole jsem absolvoval více než 20 různých kurzů a mám tu čest, že zde můžu v dnešní době také učit a jezdit jako asistent na kurzy plastiky Akad. soch. Jindry Vikové.

V Kohoutově jsem také objevil kouzlo keramické plastiky a stal jsem se žákem akad soch. Jindry Vikové a Doc. Akad. soch. Ivici Vidrové – Langerové. Po deseti letech intenzivního točení na kruhu se můj obzor rozšířil o nový objev a vášeň: keramickou plastiku a sochařský přístup.

Nedílnou součástí výuky keramické plastiky jsou každoroční výstavy našich prací v Galerii O. Gutfreunda ve Dvoře Králové. Tento rytmus výstav mě inspiroval ke snaze zavedení pravidelných výstav prací studentů a členů Atelieru kruh. Hlavním motivem není laciná sebeprezentace, ale motivace k co nejlepší práci a skvělá atmosféra týmového ducha, která mimoděk vzniká.

V současné době po více jak čtvrt století s hlínou bych chtěl zúročit tyto zkušenosti a podělit se o ně v Atelieru kruh.

V osobní tvorbě u mě dochází k určité fúzi řemeslného a sochařského přístupu a jsem zvědav, jak se to vyvine.

Tvoření a různé kreativní činnosti jsou nedílnou součástí mého života. Vystudovala jsem výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě UP v Olomouci. Několik let jsem se věnovala výtvarně-řemeslnému zpracování kůže pod značkou Ateliér G. Činnost ateliéru skončila vytopením dílny při velké povodni v r. 1997.

Dílnu se již nepovedlo obnovit a cesta k další tvůrčí činnosti byla klikatější. Nějakou dobu jsem učila výtvarnou výchovu na základní škole a vedla kurzy různých výtvarných technik pro děti i dospělé. Pak jsem ale absolvovala drobný kurz práce se sklem a bylo rozhodnuto.

Začala jsem se zajímat o techniky týkající se zpracování skla, vzdělávat se v těchto oborech a hlavně získávat vlastní praxi. Absolvovala jsem několik kurzů Tiffany techniky a kurz fusingu (spékání skla) u společnosti TGK. Následovaly cesty na jarmarky s vlastními výrobky a pozitivní ohlasy zákazníků. A protože byl zájem nejen o výrobky, ale také o techniku jako takovou, začala jsem pořádat i kurzy práce se sklem. Prostory Ateliéru Kruh nabízejí skvělou možnost k jejich realizaci a k setkání lidí, které spojuje nadšení pro sklo.

Jsem rodák z Hodonína. V roce 2008 jsem vystudoval Střední školu
uměleckou a technickou ve Velkých Opatovicích se zaměřením na
keramiku. Pár let jsem vařil čaj v Hodonínské čajovně a věnoval
se keramice a zakázkám užitkové keramiky. V roce 2012 jsem
navštívil kurz raku keramiky Michala Plíhal a poznal Pavla Bezuška,
který mě dále zavedl do Zbýšovské Hrnčírny, kde jsem poznal
Petra Jurníčka a seznámil se s dřevopaličstvím. Zúčastnil se tam
Summer Eventu, kde byly zajímavý lidé ze zahraničí jako Claude
Assauge, Kaspars Geiduks, Segey Sorinskiy, Marike Jakobs a Dan Finnegan.
V roce 2014 jsem se zúčastnil keramického sympozia v hradu Hukvaldy,
které pořádal Michal Kaňák. Do roku 2018 jsem aktivně pomáhal v
Hrčírně co by točíř a poznal mnoho dalších keramiků. Od roku
2023 působím jako lektor v Ateliéru Kruh.

Celý život se věnuji umění – na střední i vysoké škole grafice, v profesním životě jsem začala učením dějin umění a kresby a nyní učím grafický design na střední škole. Ve svém volném čase zaplňuji deníkovými kresbami mnoho sešitů – nejraději si kreslím krajiny z různých míst a cest.

Ke keramice jsem se dostala až před pár lety – právě v Atelieru Kruh, kde od té doby soustavně točím – a nestíhám se divit, jak moc mě práce s hlínou baví. Vlastně vždycky jsem měla sen naučit se točit na kruhu, ale říkala jsem si, že je to příliš těžké, nebo už je na to pozdě, a k čemu vůbec? A víte co? Není to tak těžké, pozdě přece není nikdy a dává mi to mnoho radosti do života a to za to přece stojí! Momentálně v Kruhu vyučuji točení a sama tvořím v rámci sdílené dílny, kde využívám profesionální zázemí atelieru.