Vše začalo v roce 1994. Moje kamarádka má malou keramickou dílnu ve sklepě. Po bujarém večírku kdesi po půlnoci jsme se rozhodli, že půjdeme točit na hrnčířském kruhu. Tu noc mi to vůbec nešlo a mé mužské ego dostalo na frak.

To mě následující dny donutilo chodit do dílny se snahou přesvědčit malou hroudu hlíny, že se mnou nemůže mávat, jak se jí zachce. Byla to skoro posedlost.

Točení na kruhu se mi v té době stalo vášní, která mi vydržela dodnes. Postupně jsem řemeslo zvládl do té míry, že jsem měl odvahu zažádat o místo točíře v soukromé keramické fabrice v Ostravě. Divoká devadesátá léta, kdy byla velká poptávka po keramice, nedostatek točířů a trpělivost mého tehdejšího šéfa mi umožnily vypracovat se tak, že jsem za směnu dokázal vytočit 250 stejných hrnků. Myslím, že fakt, že mi rukama prošly ty tuny hlíny, tvoří základ mého přístupu k tvorbě.

Následovalo stěhování do Olomouce na vysokou školu a pokračování v točení v Keramu Hněvotín, kde jsem řadu let působil jako točíř. Rozmanitost a množství zakázek mi pomohly k dalšímu rozvinutí řemesla.

Zároveň s příchodem do Olomouce jsem získal místo lektora v kurzech dětí v DDM Olomouc pod vedením Petra Exlera. Dodnes vzpomínám na nádherné letní tábory s řemeslnou a výtvarnou tématikou.

V roce 1999 jsem získal místo vychovatele v dětském domově Olomouc, kde jsem s podporou pana ředitele založil keramickou dílnu, která funguje dodnes. S dětmi několikrát do roka jezdíme prodávat naše výrobky na trhy řemesel. Následovalo studium arteterapie, která přinesla tvorbě nový rozměr.

Současně jsem vyrazil do světa na „KERAMICKOU zkušenou“. Nezapomenutelná byla cesta (autostopem) po stopách habánských hrnčířů, která mě zavedla do Modry u Bratislavy, kde se mně ujal místní hrnčířský cechmistr, který mně přijal do své dílny a dva týdny mě vozil na návštěvy k místním keramikům. Následovaly cesty po světě, kde jsem potkával keramiku i keramiky, např. v Gruzii, Španělsku, Turecku nebo Indii.

Objevil jsem také Keramické studio Kohoutov, kde jsem byl poprvé na kurzu dekorací keramiky v roce 1995. Ve stejné škole jsem absolvoval více než 20 různých kurzů a mám tu čest, že zde můžu v dnešní době také učit a jezdit jako asistent na kurzy plastiky Akad. soch. Jindry Vikové.

V Kohoutově jsem také objevil kouzlo keramické plastiky a stal jsem se žákem akad soch. Jindry Vikové a Doc. Akad. soch. Ivici Vidrové – Langerové. Po deseti letech intenzivního točení na kruhu se můj obzor rozšířil o nový objev a vášeň: keramickou plastiku a sochařský přístup.

Nedílnou součástí výuky keramické plastiky jsou každoroční výstavy našich prací v Galerii O. Gutfreunda ve Dvoře Králové. Tento rytmus výstav mě inspiroval ke snaze zavedení pravidelných výstav prací studentů a členů Atelieru kruh. Hlavním motivem není laciná sebeprezentace, ale motivace k co nejlepší práci a skvělá atmosféra týmového ducha, která mimoděk vzniká.

V současné době po více jak čtvrt století s hlínou bych chtěl zúročit tyto zkušenosti a podělit se o ně v Atelieru kruh.

V osobní tvorbě u mě dochází k určité fúzi řemeslného a sochařského přístupu a jsem zvědav, jak se to vyvine.

Jako většina dětí jsem se i já dostala poprvé ke keramice v kroužku na základní škole. Po více než dvaceti letech jsem se k tvoření z keramiky vrátila. Zlákala mě láska k čaji a čajové keramice. Okouzlily mě šálky Marie Maruškové s jednoduchými a subtilními figurami zvířat, které rozehrávaly hluboké příběhy. Na cestě k čajové keramice však poznávám i další formy keramiky, které mi přijdou neméně zábavné: běžná užitková keramika jako hrnky, talíře, mísy, dózy a další. Ráda si hraju s přírodními motivy, barvami a různými dekoračními až grafickými technikami. Po několika letech točení na hrnčířském kruhu jsem dostala příležitost se o to, co jsem se zatím naučila, podělit. Pojďte se vydat na cestu se mnou.

Ke keramice mě přivedlo pozorování přírodních tvarů hornin na mořském pobřeží mého rodného Krymu, na Ukrajině. Jsem rostlinná bioložka, a nyní se věnuji vědecké práci a učím na katedře biotechnologie na Univerzitě Palackého.

Na začátku roku 2000 mě v Kyjevě inspirovala tradiční ukrajinská lidová keramika, krymskotatarské umění a keramika určená pro čajové obřady. Poprvé jsem si sedla za hrnčířský kruh na etnofestivalu „Tripilské kolo“ v Ržyščivu v roce 20, kde jsem s pomocí mistra vytvořila svůj první, trochu nakřivo vytvořený džbán. Od té doby jsem snila o setkání s hlínou a o tom, že ji už nikdy neopustím, ale stále jsem nemohla najít svého učitele.

Od chvíle, kdy jsem se v roce 2021 připojila k Ateliéru „Kruh“ Petra Gardelky, mě radost z práce neopouští. Keramika se stala mou velkou vášní, přestože se stále považuji za začátečníka. Zaměřuji se na přírodní styl s důrazem na detaily, které ctí organické tvary a textury.

Ráda cestuji po světě, zejména do hor a k moři, kde zkoumám tradiční keramiku různých zemí, což mě inspiruje k experimentům s novými technikami a dekoračními styly. Chci se dále rozvíjet v hrnčířském řemesle, zejména v oblasti tvorby autorských glazur, které lze vytvářet zcela z primárních surovin. Pro mě je keramika blízká jak exaktním vědám, protože vyžaduje dodržování určitých technologických procesů, tak hudební improvizaci, která potřebuje znalost základů harmonie, i meditaci, která učí ponoření do přítomného okamžiku.

V procesu práce s hlínou se učíme vidět krásu v nedokonalosti, přestože usilujeme o dokonalost, přijímat nezdary při balancování a výpalu, což může dokonce změnit naši životní filozofii. Keramika je cestou na celý život. Pojďme cestovat společně!

Jsem rodák z Hodonína. V roce 2008 jsem vystudoval Střední školu
uměleckou a technickou ve Velkých Opatovicích se zaměřením na
keramiku. Pár let jsem vařil čaj v Hodonínské čajovně a věnoval
se keramice a zakázkám užitkové keramiky. V roce 2012 jsem
navštívil kurz raku keramiky Michala Plíhal a poznal Pavla Bezuška,
který mě dále zavedl do Zbýšovské Hrnčírny, kde jsem poznal
Petra Jurníčka a seznámil se s dřevopaličstvím. Zúčastnil se tam
Summer Eventu, kde byly zajímavý lidé ze zahraničí jako Claude
Assauge, Kaspars Geiduks, Segey Sorinskiy, Marike Jakobs a Dan Finnegan.
V roce 2014 jsem se zúčastnil keramického sympozia v hradu Hukvaldy,
které pořádal Michal Kaňák. Do roku 2018 jsem aktivně pomáhal v
Hrčírně co by točíř a poznal mnoho dalších keramiků. Od roku
2023 působím jako lektor v Ateliéru Kruh.

Celý život se věnuji umění – na střední i vysoké škole grafice, v profesním životě jsem začala učením dějin umění a kresby a nyní učím grafický design na střední škole. Ve svém volném čase zaplňuji deníkovými kresbami mnoho sešitů – nejraději si kreslím krajiny z různých míst a cest.

Ke keramice jsem se dostala až před pár lety – právě v Atelieru Kruh, kde od té doby soustavně točím – a nestíhám se divit, jak moc mě práce s hlínou baví. Vlastně vždycky jsem měla sen naučit se točit na kruhu, ale říkala jsem si, že je to příliš těžké, nebo už je na to pozdě, a k čemu vůbec? A víte co? Není to tak těžké, pozdě přece není nikdy a dává mi to mnoho radosti do života a to za to přece stojí! Momentálně v Kruhu vyučuji točení a sama tvořím v rámci sdílené dílny, kde využívám profesionální zázemí atelieru.