Vše začalo v roce 1994. Moje kamarádka má malou keramickou dílnu ve sklepě. Po bujarém večírku kdesi po půlnoci jsme se rozhodli, že půjdeme točit na hrnčířském kruhu. Tu noc mi to vůbec nešlo a mé mužské ego dostalo na frak.
To mě následující dny donutilo chodit do dílny se snahou přesvědčit malou hroudu hlíny, že se mnou nemůže mávat, jak se jí zachce. Byla to skoro posedlost.
Točení na kruhu se mi v té době stalo vášní, která mi vydržela dodnes. Postupně jsem řemeslo zvládl do té míry, že jsem měl odvahu zažádat o místo točíře v soukromé keramické fabrice v Ostravě. Divoká devadesátá léta, kdy byla velká poptávka po keramice, nedostatek točířů a trpělivost mého tehdejšího šéfa mi umožnily vypracovat se tak, že jsem za směnu dokázal vytočit 250 stejných hrnků. Myslím, že fakt, že mi rukama prošly ty tuny hlíny, tvoří základ mého přístupu k tvorbě.
Následovalo stěhování do Olomouce na vysokou školu a pokračování v točení v Keramu Hněvotín, kde jsem řadu let působil jako točíř. Rozmanitost a množství zakázek mi pomohly k dalšímu rozvinutí řemesla.
Zároveň s příchodem do Olomouce jsem získal místo lektora v kurzech dětí v DDM Olomouc pod vedením Petra Exlera. Dodnes vzpomínám na nádherné letní tábory s řemeslnou a výtvarnou tématikou.
V roce 1999 jsem získal místo vychovatele v dětském domově Olomouc, kde jsem s podporou pana ředitele založil keramickou dílnu, která funguje dodnes. S dětmi několikrát do roka jezdíme prodávat naše výrobky na trhy řemesel. Následovalo studium arteterapie, která přinesla tvorbě nový rozměr.
Současně jsem vyrazil do světa na „KERAMICKOU zkušenou“. Nezapomenutelná byla cesta (autostopem) po stopách habánských hrnčířů, která mě zavedla do Modry u Bratislavy, kde se mně ujal místní hrnčířský cechmistr, který mně přijal do své dílny a dva týdny mě vozil na návštěvy k místním keramikům. Následovaly cesty po světě, kde jsem potkával keramiku i keramiky, např. v Gruzii, Španělsku, Turecku nebo Indii.
Objevil jsem také Keramické studio Kohoutov, kde jsem byl poprvé na kurzu dekorací keramiky v roce 1995. Ve stejné škole jsem absolvoval více než 20 různých kurzů a mám tu čest, že zde můžu v dnešní době také učit a jezdit jako asistent na kurzy plastiky Akad. soch. Jindry Vikové.
V Kohoutově jsem také objevil kouzlo keramické plastiky a stal jsem se žákem akad soch. Jindry Vikové a Doc. Akad. soch. Ivici Vidrové – Langerové. Po deseti letech intenzivního točení na kruhu se můj obzor rozšířil o nový objev a vášeň: keramickou plastiku a sochařský přístup.
Nedílnou součástí výuky keramické plastiky jsou každoroční výstavy našich prací v Galerii O. Gutfreunda ve Dvoře Králové. Tento rytmus výstav mě inspiroval ke snaze zavedení pravidelných výstav prací studentů a členů Atelieru kruh. Hlavním motivem není laciná sebeprezentace, ale motivace k co nejlepší práci a skvělá atmosféra týmového ducha, která mimoděk vzniká.
V současné době po více jak čtvrt století s hlínou bych chtěl zúročit tyto zkušenosti a podělit se o ně v Atelieru kruh.
V osobní tvorbě u mě dochází k určité fúzi řemeslného a sochařského přístupu a jsem zvědav, jak se to vyvine.